Modul LiPo-GLOW byl vyvinut speciálně pro motory modelů letadel a napájení s lithiovými bateriemi. Vzhledem k jeho malým rozměrům jej lze umístit přímo v modelu nebo použít pro zabudování do start-boxu a napájet olověným akumulátorem 12V.

Narozdíl od ostatních produktů z číny, obvod tohoto je navržen tak, aby nezpůsoboval špičkové proudové rázy, ke kterým dochází při spínání pulsně šířkovou modulací. Na internetu lze nalézt různá zapojení od nejjednodušších s časovacím obvodem 555 až po spínače s časováním za pomoci mikroprocesoru. Realizace, byť hezké, nepřesvědčily o dlouhodobé spolehlevosti. Všechny tyto varianty jsme podrobili testům a baterie po cca 50 cyklech vybití zátěží žhavením výrazně ztratily kapacitu o cca 20%.

Dále jsme se zastaly a nadále zastáváme názoru, že pro spolehlivé žhavení vlákna (stejně jako u klasické žárovky) je zapotřebí konstantní napětí, nikoliv proud, jak se stále velká část modelářů domnívá! Žhavící svíčka je z elektrického hlediska shodná s klasickou žárovkou. Po sepnutí vypínače je na vlákno přivedeno konstantní tvrdé napětí. Studené vlákno má velmi malý odpor a protékající proud je v úzké fázi rozžhavení vysoký, ovšem po rozžhavení dochází ke stabilizaci na pracovní úrovni teploty.

Celá tato úžasně jednoduchá regulace probíhá samovolně a jen díky proměnnému odporu vlákna vlivem teploty a konstantnímu napětí. Pokud je svíčka během žhavení zalita palivem a tím ochlazena, nestane se nic jiného, než že poklesne odpor vlákna, obvod však podrží napětí na konstantní úrovni a samovolně zvýšený protékající proud (tím jak se sníží odpor vlákna), vlákno velmi rychle opět nahřeje. V žádném případě však nedojde k přepálení vlákna.

Na základě těchto zkušeností byl navržen obvod slouží ke žhavení svíčky vznětového modelářského motoru. Součástky obvodu jsou pečlivě vybrány od kvalitních výrobců.

Manuál k modulu RC-LiPo GLOW

3D tisk je poměrně nová a rychle se rozvíjející technologie výroby dílů z plastu. Já sám jej využívám k rychlé a přesné výrobě nějrůznějších dílů. Když někomu řeknete, že tahle věcička vám vyrobí z plastu témeř cokoliv, a v zápětí položíte otázku, co by si tázaný člověk přál vyrobit, mnohdy na vás zůstane jen udiveně zírat. A není se čemu divit, možností je tolik, že vás ihned nic nenapadne a už jen samotná praktičnost takového zařízení je více než ohromující.

Jako příklad uvedu uchycení kamery na křídlo modelu letadla. Dvě fotky výsledné realizace najdete níže pod textem. Vše začalo koupí kamery, tu výrobce zaslal, ale nikde jsem nenašel jakoukoliv krabičku, do které obnaženou elektroniku skrýt. Ještě v roce 2014 jsem si dlouho lámal hlavu s tím, jak kameru zakrytuji, přidělám na křídlo, otestuji atd. Normálně bych kryt vyrobil z kuprextitu, lupínkovou pilkou vyřezal jednotlivé dílky a pak páječkou spojil hrany. Výsledek by byl nevalný a doslova hranatý. Modelovat kopito a vyrábět kryt z laminátu se mi nechtělo o moc více. Dále jsem stál před problémem, jak kameru ke křídlu přichytit - suchým zipem? Ten ale musí tak jako tak na křídle držet pomocí oboustranné pásky a jejím sundaváním by došlo k poškození potahové folie. Řekl jsem si tedy, že když už, tak uchycení musí být pevné a nastavitelné, jinak by testování kamery nemělo příliš význam. Jenže co když se nakonec ukáže, ža kameru na křídle nechci? V rozvrtaném křídle přeci zůstanou díry po uchycení! Bylo toho na mě moc a tak jsem myšlenku pustil k vodě. Pak se objevila možnost k pořízení 3D tiskárny za skvělou cenu i se školením a tak netrvalo dlouho a tiskárna byla doma. První týden jsem jen přehazoval myšlenky, co že to vlastně budu tisknout. Na jednoduchých modelech krychliček, trychtýřů do kuchyně, různých praktických držácích a dekoračních předmětech jsem se propracoval k tomu, že si onen držák na kameru, jež mi již rok ležela v šuplíku, konečně vyrobím! A tak vzniknul držák nastavitelný ve třech osách s uchycením přes čelní náběžnou hranu křídla. Celé uchycení je "na gumičku" a přesto drží perfektně!

Věřím, že má předchozí zkušenost může být dostatečnou inspirací i pro ostatní modeláře. Ze všeho nejdříve je potřeba si uvědomit, že myšlení, které každý modelář využívá při konstrukci různých zlepšováků na svém modelu, je nyní potřeba změnit, upravit. Celá výroba čehokoliv na 3D tiskárně s sebou nese postup, kdy je zapotřebí danou věc namodelovat, složitější hejblátka pak rozložit na jednotlivé části a ty pak teprve vymodelovat. K modelování lze použít nejrůznější 3D modelovací nástroje z nichž pak dalším programem v PC vytvoříte řídící kód pro tiskárnu a nakonec tisk spustit. Zní to možná složitě, ale komu v žilách koluje modelářská krev, za nedlouho si to zamiluje - a za to ručím! :-)

Osobně už vlastním několik 3D tiskáren Poseidon od českého výrobce - narozdíl od ostatních modelů, které prošly mým výběrem, tato splňuje nároky mého kritického oka, má uživatelskou podporu a je za skvělou cenu ;-) Schválně mrkněte: